Rozhovor: Je to v Čechách inak?

1.Na Slovensku zatiaľ neprebehla veľká reforma kultúrneho sektora a veľké kultúrne inštitúcie dotované štátom a ich riaditelia závisia výlučne od nálady a politického programu
ministra, aká je situácia v Čechách?

Velmi podobná. Bohužel se zatím nedaří přesvědčit politickou reprezentaci o nezbytnosti reformy veřejného kulturního sektoru. Jejím hlavním bodem mělo být nastavení v západní Evropě dobře fungujících nástrojů řízení kulturních institucí s managementem, který se zodpovídá správní a dozorčí radě (Německo, Rakousko, Nizozemí ad.). Tento krok je zásadní pro odpolitizování odborných institucí a pro objektivizaci veřejné kontroly nad jejich činností. V České republice to má/měl řešit Zákon o veřejných institucích v kultuře – jeho přijetí je obsaženo v programovém prohlášení vlády ČR, návrh zákona připraven a schválen Senátem, jeho další projednávání v Parlamentu je ovšem v nedohlednu.

2. Čo Vám ako generálnemu riaditeľovi Národnej galérie najviac chýba? Aké kompetencie by ste potrebovali, aby ste mohli uskutočniť svoju víziu modernej galérie?

Posledních patnáct let jsem nežil v Čechách. Po svém návratu jsem však ke svému údivu zjistil, jak dramaticky se od 90. let 20. století zhoršily podmínky pro činnost státních kulturních institucí: nepřehledná houština zákonných norem, rezortních předpisů, metodických pokynů a nejrůznějších vyhlášek prakticky znemožňuje efektivní a hospodárné manažerské řízení a limituje tak naplňování poslání těchto institucí. To, co v privátním sektoru bývá záležitostí zdravé úvahy a otázkou několika okamžiků, trvá ve státním sektoru věčnost – tedy pokud vůbec naleznete nějakou administrativně průchodnou cestu. Navíc všudypřítomný alibizmus doprovázený neochotou převzít zodpovědnost za vlastní rozhodnutí s sebou přináší značně přebujelou a dizfunkční byrokracii. „Úřad pro úřad“. Ten stojí daňové poplatníky spousty peněz, neboť váže značné personální kapacity, které ale zase chybějí tam, kde vzniká vlastní veřejná služba, tj. program instituce.

Jsem tedy bytostně přesvědčený, že je nutné systémově obnovit důvěru v kvalitu manažerského rozhodování, objektivizovat hodnotící kriteria a zajistit transparentnost kontrolních mechanizmů a samozřejmě – podstatně zjednodušit pravidla hospodaření příspěvkových organizací.

3. Heslo za všetkým sú peniaze je pravdivé, ale nedá sa všetko na ich nedostatok zvaľovať. Aký finančný mix by bol v našich podmienkach ideálny.

Kultura asi nikdy nebude moci říci: „víc peněz již nepotřebuji“. A to platí na celém světě. O to důležitější je hledání systémových nástrojů na její podporu. K těm nejúčinnějším rozhodně patří daňové benefity, které tak úspěšně fungují ve většině západoevropských zemí. Jen ve zkratce: když ve Francii podpoříte třeba Louvre částkou 100 EUR, snížíte si přímou daňovou povinnost o 70 EUR, ve Španělsku o 15 EUR. Toto opatření představuje silnou motivaci jak pro dárce tak obdarovaného, ten totiž musí být aktivní s atraktivním programem.

Zaklínadlem financování kulturních institucí je vícezdrojovost. Stát má, nebo lépe řečeno by měl mít, zájem na řádné péči o státní majetek a jeho rozvoj, což u muzea umění jsou především budova a umělecká sbírka. Stát by tedy měl v první řadě finančně zajišťovat veškeré činnosti s tím související, přičemž investice do budovy a akvizice uměleckých děl budou patřit vždy k těm nejnákladnějším. Financování vlastního programu by pak instituce měla/mohla pokrývat sama z vlastních příjmů, jejichž podstatnou částí samozřejmě jsou sponzorské dary.

4. Vo svete nové inštalácie preferujú nové médiá, hry s počítačmi, dotykové panely. Niektoré sú skôr pre školské deti, ako pre vytvorenie atmosféry zážitku z umeleckého diela. Aký je Váš postoj k tomuto trendu.

Novým technologiím se v současné výstavní praxi nelze vyhnout. Pokud jsou dobře použity, mohou naopak přinést vítané prohloubení informace o uměleckém díle. Nikdy však nesmějí originální umělecké dílo nahrazovat. Aktuální zkušenost máme z nedávno skončené úspěšné výstavy o Karlovi IV., na níž jsme v dosud nebývalé míře nové technologie používali: videa, filmy, digitalizované rukopisy k prolistování, audiostanice, programy pro mobilní telefony a tablety apod. Šlo o pouhý doplněk, návštěvníky oceňovaný, který ovšem v žádném případě nekonkuroval silnému zážitku ze setkání s mimořádnými středověkými uměleckými díly.

5. Vašu cestu do funkcie generálneho riaditeľa sme aj my na Slovensku sledovali priam so zatajeným dychom. Aký systém menovania riaditeľov veľkých štátnych zbierok, ale aj regionálnych galérií by ste preferovali s cieľom menovať na tieto dôležité posty tých najlepších a nie, ako sa to teraz deje na Slovensku, politické nominácie?

Moje jmenování do funkce provázely nechutné intriky z nejvyšších pater tehdejší české politické scény. Ministr kultury sice dle mého soudu tehdy zvolil vhodný způsob výběru nového ředitele, když jmenoval na ministerských úřednících nezávislou výběrovou komisi s převahou mezinárodních odborníků, která se stala garantem po všech stránkách nezpochybnitelného výběru. Poté však nezvládnul situaci a zcela podcenil manipulativní potenciál českého prostředí.

V režimu veřejnoprávních institucí pak má přebírat úlohu výběrové komise správní rada, která nového ředitele vybírá a buď přímo jmenuje, nebo ho ministrovi doporučuje ke jmenování. Ať tak či onak vždy musí být zajištěna transparentnost výběrového řízení a maximální objektivita hodnocení.

Na otázky IKP odpovedal Jiří Fajt