Milá Magdo,

Včera jsi mi zavolala, že časopisu Kulturní kyslík (kde jsem členem redakční rady) bych měl napsat něco o Vánocích. A jen co jsi to řekla, se mi na mé paměťové obrazovce ukázalo, že určitě chceš nějakou veselou historku z mého málem desetiletého obcování s kriminály a hlavně lágry, kde se kutal uran (odborně smolinec). Pro Čechoslováky se uran stal zlatem z Klondiku a byl jeho – co do rychlosti obohacení – rovnocenným partnerem. Nejčistší smolinec byl o mnoho těžší než olovo, za kilo se vyplácelo 35 korun, do bedýnek, v kterém se vyvážel ze šachty, se vešlo 130-135 kilogramů. Na leukémii předčasně odešlo něco mezi dvaceti a pětadvaceti tisíci z nás.

Bylo to částí třídní války, ale ta bachaře, co nás hlídali a vodili až ke klecím, jimiž se fáralo do hlubin šachty, moc nebavila. Sice dostávali všelijaká školení, jak vylepšovat režimy koncentráků podle vzoru gulagů, například zkracováním délky návštěv těch, co je přišli navštívit, nebo naopak prodlužováním vzdáleností jednotlivých návštěv. Jenže tím se jejich vztek neukojil, jelikož se ti, jimž se říkalo MUKLOVÉ (podle zkratek slov Muži Určení K likvidaci), po letech všeho možného utrpení až po oprátky, dovedli pořád líp bránit.

Rok co rok se například přiostřovaly vztahy právě nejvíc o Vánocích. A to až do té míry, že se fáralo i na Štědrý den, a pokaždé se našli nějací zamidrákovaní bachaři, které třeba těšilo vybírat si z těch muklů, kteří už vyfárali, ty které mohli beztrestně prošacovávat až do naha. Stromeček – Zakázané! Dárky zakázané! Sváteční jídlo zakázané! Chodili (radši ve dvou) po lágru a obraceli vzhůru nohama světnice a hlavně jejich dvojpodlažní kavalce, jestli nezakrývají větývky smrků. Zakázané! Slovo Vánoce bylo pod trestem korekce (jídlo jednou za tři dny, jedna deka do minus 20) zakázané! Pomsta byla jedinečná a u ní jsem byl. Při sčítacím nástupu putovala od ucha k uchu muklů zvěst: „NEPŘEJTE SI NAVZÁJEM VÁNOCE, PŘEJTE SI KRÁSNÉ A POKOJNÉ SVÁTKY NÁVISTI. Na to nemůžou, nevědí, co to znamená“.

 

Tobě, vám všem přeju krásné a pokojné svátky NÁVISTI.

 

Jiří Stránský