Proč patří etiketa do kultury

Dnes už málokdo pochybuje o tom, že etiketa otevírá dveře v jakémkoli kontaktu s lidmi, na úřadech, ve školách, ve společenském styku, v osobním životě, při obchodním jednání. „Slušnost nic nestojí, ale může přinést velké zisky jak jednotlivci, tak firmě,“ prohlásil americký milionář B. C. Forbes.

Lidé, kteří netuší, co si pod pojmem etiketa představit, se domnívají, že jde o jakýsi historicky překonaný soubor pravidel, jak se chovat v nejvyšších patrech společenského života. Na mysli jim vytanou fraky a dlouhé róby, bankety v rozzářených sálech, kde livrejovaní číšníci servírují na stříbře, královské rodiny nebo skupinky lordů u partičky bridže. Neuvědomují si, že největším benefitem etikety je její kulturní přínos lidské společnosti od počátků dějin. Aristoteles označil člověka za tvora společenského, zoon politikon. Člověk musí v průběhu celého života ctít pravidla, která se v průběhu společného soužití mezi lidmi ustálila. Etiketa není svěrací kazajka, do které bychom někoho nuceně uzavírali. Je to soubor historicky vytvářených a tradicí a kulturou ustálených pravidel chování.

Etiketa se vyvíjí, tak jak se vyvíjí lidská společnost. Autoři knih o etiketě nevytvářejí normu, ta existuje ve společnosti, knihy ji jen zaznamenávají a tím ji konzervují a stabilizují. Je to jako s jazykem, normu neurčují jazykovědci, ti ji jen kodifikují, normu určují uživatelé.

Americká básnířka Ella Wheller-Wilcoxová píše na začátku dvacátého století:

„Etiketa je jen jiné jméno pro laskavou mysl. Člověk, který by řekl: Neznám etikety, ani si neuvědomuje, že vlastně praví: Neznám zdvořilosti ke svým bližním! Avšak naštěstí je stále mnoho lidí dychtivých pomoci jinému a prokazovati drobné zdvořilosti, jež zahřívají srdce a povzbuzují ochablého ducha. Etiketa a zdvořilost jsou slova souzvučná.“

Dnes je etiketa imanentní součástí života všech vrstev, jsme u samé základny pomyslné společenské pyramidy, která hierarchicky stratifikuje společnost. „Do společnosti“ chodí prakticky každý. Kdo nebyl na podnikovém večírku, v divadle, v restauraci, na promoci příbuzného? Masový vstup všech sociálních a profesních vrstev do společenského života znamenal další zjednodušení a rozkolísání pravidel etikety. Na druhé straně účast nejširších vrstev na společenských akcích se projevuje kultivací těchto vrstev, protože lidé musejí přemýšlet, co si oblečou, jak představí sebe a svého partnera, zda umějí správně podat ruku a náležitě stolovat. Společenské akce navíc začali navštěvovat stále mladší lidé a ti mají ke konvencím principiálně podezíravý vztah. Zdálo by se, že všechna pravidla, která ještě ctili naši dědové, přestala platit. Přesnější vysvětlení je, že se strohá pravidla etikety devatenáctého století přizpůsobila novým vrstvám společnosti, které je také začaly užívat. Francouzské výrazy na pozvánkách jsou postupně nahrazovány českými a slovenskými, z mnoha zkratek francouzských vzkazů, které se psaly na vizitky, zůstalo jen P.F., složité úbory, jako frak či žaket, byly nahrazeny jednoduchým smokingem, ba i dvouřadový oblek ustupuje pohodlnějšímu jednořadovému. Typickým rysem chování dnešního člověka je větší neformálnost než dříve. Lidé se seznamují méně obřadně, rychleji si začínají tykat, komunikují daleko pružněji a přirozeněji prostřednictvím elektronických médií než formálními dopisy. Globalizace se neprojevuje jen v užívání moderních nástrojů komunikace, leteckými linkami spojujícími všechna světová města, ale i společně sdílenými hodnotami, respektováním lidských práv i v zemích, kde o nich neměli před dvaceti lety ani potuchy, stejnému životnímu stylu. To vede ke sbližování lidí, kultur, k překonávání formálních bariér. Moderní etiketa respektuje společenské změny a nebrání se jim, nemůže uzavřít život do fraku jako do pevného krunýře.

Etiketa je norma, kterou respektujeme dobrovolně, když nebudeme chtít, nikdo nás nepřinutí chovat se v souladu s pravidly etikety. Vyčleňovali bychom se tím ovšem z kulturní společnosti. Nepsané zákony jsou ovšem silnější než ty psané, to si málokdo uvědomuje. Jakýkoli psaný zákon může parlament změnit během dvaceti minut, může ho i zrušit. To u nepsaných pravidel nejde, ta jsou trvalá, nejsou dílem jakéhosi shromáždění, ale dědictvím předchozích generací. Nikdo s nimi nehne, žádná změna vlády ani režimu. Za prohřešky proti etiketě nejsou tresty, jen pohrdání našeho okolí.

Znalost a uplatňování pravidel etikety není nic nepřirozeného. Etiketa je součástí našeho života, je to životní styl. Etiketu nemůžeme po příchodu domů pověsit na věšák jako kabát, provází nás v každém okamžiku, protože jsme stále mezi lidmi. Cílem slušně vychovaného člověka – a mělo by být ctižádostí každého rodiče takto vychovat své děti – je být v každém okamžiku a v každé situaci ohleduplný, pozorný, taktní a empatický.

Ladislav Špaček